Loučení a první den
Dva dny před mým odletem 3. srpna měla moje mladší ségra Lucka narozeniny, takže oslava byla pojata také jako jedno velké rodinné loučení se mnou.
Taaakže a teď už k mému odletu.
5. srpna jsem vstal asi v půl jedný ráno, dobalil si poslední věci, ještě jsem se před domem rozloučil s babi, ségrou a bratrancem a s rodiči jsme vyrazili na letiště do Berlína.
Odbavil jsem se, rozloučil jsem se s mamkou a taťkou a prošel kontrolou přímo do Gatu, ze kterého jsem letěl do Düsseldorfu.
(Btw měl jsem asi o 4 kila těžší kufr než byl maximální hmotností strop a museli jsme doplatit 100 éček.😬 A z celkové hmotnosti bylo asi 10 kilo jen dárků.)
S krátkým zpoždením letadlo vzlétlo asi v 7:05 a v Düsseldorfu jsme přistáli o pár minut dříve než bylo v plánu.
Tam jsem musel projít celní kontrolou, abych se dostal do svého gatu a tam nastal menší problém. Německý celník mě požádal, abych mu předložil dokument o tom, že jsem oprávněn cestovat sám. Jenže tenhle dokument jsem vůbec neměl. Po krátkém rozhovoru nakonec stačilo zavolat rodičům, kteří slovně po telefonu odsouhlasili, že jsem oprávněn letět sám.
Pak už jsem našel svůj gate, koupil si něco k pití, snědl svačinu z domova a čekal na letadlo směr Mexikoo!
Po dvanácti nudných hodinách strávených hraním pokru a sudoku na televizce jsme konečně přistáli v Cancunu.😍
Tam už stačilo jen vystát frontu na celní kontrolu, vyzvednout si kufry a najít svojí novou mexickou rodinku. Když jsem vyšel ven, bylo asi 45 stupňů ve stínu a s kalhotami, tričkem a Rotary sakem jsem byl do minuty úplně promočenej.
Chvíli jsem nemohl najít svojí rodinu, ale potom jsem si všiml nápisu „Families and Friends“, tam jsem nakonec šel a hádejte, kdo tam čekal. Moje nová rodinaa! Jsou opravdu milí a laskaví a jsem moc rád, že jsem právě u nich.
Potom nás už čekala jen tříhodinová cesta do Méridy, která bude pro tento rok (2017/18) mým domovem.
Ayee!
México 